17. listopadu slavíme v Česku a na Slovensku Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Svátek se slaví jako připomenutí dvou událostí moderních dějin, spojených se studenty vysokých škol. Symbolizuje odvahu a odhodlání mladých lidí postavit se nespravedlnosti a útlaku.
1939: Nesouhlas s nacistickou okupací
Události spojené s tímto dnem sahají do roku 1939, kdy se studující na vysokých školách vzepřeli proti nacistické okupaci. Vše začalo již o několik dní dříve, kdy se 28. října 1939, na výročí vzniku Československa, sešly tisíce lidí v Praze, aby vyjádřily svůj nesouhlas s okupací. Demonstrace však byla násilně potlačena, a jeden z raněných studentů, Jan Opletal, následně zemřel na následky zranění. Jeho pohřeb, konaný 15. listopadu, se stal dalším protestem proti okupantům a přilákal mnoho studujících, kteří využili příležitosti ke spontánnímu projevu odporu.
Nacistické vedení reagovalo na tyto protesty tvrdě a rozhodlo se zasáhnout proti českému vysokému školství s cílem potlačit jakýkoli další odpor. Na příkaz Adolfa Hitlera a Reinharda Heydricha, tehdejšího zastupujícího říšského protektora, došlo 17. listopadu 1939 k rozsáhlému zásahu proti českým vysokým školám. Německé jednotky vtrhly na koleje, zatkly stovky studujících a deset studentských vůdců bylo bez soudu popraveno. České vysoké školy byly uzavřeny na tři roky, což mělo zamezit dalšímu šíření myšlenek odporu mezi mladými lidmi.
1989: Touha po svobodě a demokracii
Dne 17. listopadu 1989 se Československo opět stalo svědkem historických událostí, které vedly ke změně politického systému a k pádu komunistického režimu. V tento den, přesně padesát let po krvavém potlačení studentských protestů nacisty, vyšli do pražských ulic studující, aby uctili památku událostí z roku 1939 a současně vyjádřili touhu po svobodě a demokratických změnách. Demonstrace, která začala jako tichý pochod studentů, se rychle rozrostla a přilákala tisíce lidí. Mladí lidé nesli transparenty a skandovali hesla, která volala po konci diktatury a po návratu základních svobod.
Reakce komunistického režimu byla násilná – příslušníci Veřejné bezpečnosti a Pohotovostního pluku SNB (ozbrojené složky státu) zasáhli proti demonstrujícím s mimořádnou tvrdostí. Desítky lidí byly zraněny a mnozí další zatčeni. Brutální zásah policie však ve veřejnosti nevyvolal strach, jak režim předpokládal, ale naopak obrovskou vlnu solidarity a odporu. V následujících dnech se k protestům začaly připojovat tisíce dalších občanů, včetně herců, umělců, a postupně i dalších profesních skupin, které požadovaly změnu.
Významnou roli sehrály také odbory, které se spolu s dalšími organizacemi a opozičními skupinami připojily k protestům a podpořily generální stávku, jež se konala 27. listopadu 1989. Velká část odborářek a odborářů z různých odvětví se postavila na stranu demonstrujících a požadovala demokratické reformy. Protest tím získal celonárodní charakter a stal se opravdu masovým hnutím. Tlak veřejnosti byl natolik silný, že komunistický režim nakonec ustoupil.
Sametová revoluce, jak se událostem z listopadu 1989 dnes říká, tak přinesla zásadní změnu – pád komunistického režimu a nastolení demokratického zřízení. Tento den se stal symbolem boje za svobodu a lidská práva, ale také vzpomínkou na sílu solidarity, která sjednotila občany z různých vrstev společnosti v jejich společném úsilí o svobodnější budoucnost.