Pokud budou členské státy směrnici řádně implementovat, měl by se více než 20 milionům lidí zvýšit plat, minimální mzda by měla odpovídat životním nákladům a více pracovníků by mělo být pokryto kolektivními smlouvami.
Podle výzkumu Evropského odborového institutu má „dvojí hranice důstojnosti“ – 60 % mediánu mzdy a 50 % průměrné mzdy – obsažená ve směrnici již pozitivní dopad na stanovení minimální mzdy v mnoha členských státech.
Z informací poskytnutých členskými organizacemi Evropské odborové konfederace (ETUC) v rámci kampaně „Wage Up“ však vyplývá, že většina zemí EU nedodržela termín transpozice stanovený na 15. listopad. V době, kdy roste nespokojenost se snížením reálných příjmů, je prosazení této legislativy první velkou zkouškou pro nastupující Komisi.
Národní odborové svazy tvrdí, že některým vládám „chybí politická vůle“ k implementaci této přelomové směrnice:
- Nizozemsko: „V Nizozemsku nebude termín implementace dodržen. Ještě horší je, že vládou navržené prováděcí právní předpisy jsou nedostatečné, nesplňují požadavky vyplývající ze směrnice. Evropská komise by měla v této věci okamžitě jednat a tlačit na nizozemskou vládu, aby vše uvedla na pravou míru.“ (FNV)
- Francie: „Hlavním problémem je podle našeho názoru skutečný nedostatek politické vůle francouzské vlády spolupracovat s odbory a organizacemi zaměstnavatelů na ambiciózní transpozici směrnice. Vláda se domnívá, že francouzské zákony jsou již v souladu s touto směrnicí a že není třeba nic podstatného doplňovat nebo měnit.“ (CGT)
- Polsko: „Není šance, že by se to podařilo do konce letošního roku. Z pohledu odborů je problém především v tom, že zejména návrh zákona o kolektivních smlouvách neobsahuje příliš ambiciózní ustanovení, která by mohla zásadně zlepšit pokrytí kolektivním vyjednáváním.“ (NSZZ Solidarność)
Je neuvěřitelné, že odbory upozorňují i na příklady, kdy vlády jednotlivých států přijímají opatření, která sníží mzdy a pokrytí kolektivním vyjednáváním.
- Česko: „Vláda bez konzultace se sociálními partnery předložila novelu zákoníku práce, která zrušila pojem ‚zaručené mzdy‘ pro zaměstnance soukromého sektoru. To znamená, že pracovníci ze soukromého sektoru by nyní dostávali méně, protože nová obecná minimální mzda by byla nižší než současné minimum zaručené mzdy.“ (ČMKOS)
- Lucembursko: „Ministr práce se snaží zpochybnit cíle směrnice tím, že otevírá cestu delegátům, kteří nejsou členy odborů, k vyjednávání kolektivních smluv při neexistenci odborových organizací s celostátní reprezentativností. Ve skutečnosti se jedná o cílený útok lucemburské vlády na odbory s jasným cílem snížit jejich vliv.“ (OGBL a LCGB)
- Lotyšsko: Vláda se snaží „zavést právo jednostranně odstoupit od kolektivních smluv a vypustit právo na využití kolektivní smlouvy jako rozhodujícího faktoru při soutěži o veřejné zakázky. To jasně odporuje cílům směrnice o minimální mzdě.“ (LBAS)
Konfederační tajemnice EOK Tea Jarc v reakci na tato zjištění uvedla:
„Lidé, kteří si tuto zimu nemohou dovolit zatopit, přestože každý den tvrdě pracují, nepochopí, proč jejich vláda nepovažuje implementaci směrnice o minimální mzdě za svou prioritu. Směrnice o minimální mzdě má potenciál změnit pravidla hry, pokud bude řádně implementována a zajistí nejen to, že základní mzdové sazby budou odpovídat životním nákladům, ale také to, že více lidí bude mít prospěch ze skutečně spravedlivých mezd vyjednaných v rámci kolektivního vyjednávání. Proto je šokující, že tolik vlád nedokázalo splnit sliby dané pracujícím lidem před dvěma lety. Je ostudné, že se některé z nich dokonce snaží spravedlivé odměňování a kolektivní vyjednávání podkopat. Vlády jednotlivých států musí spolupracovat s odbory, aby plně naplnily slib směrnice o minimální mzdě. Pokud se jim to i nadále nedaří, měla by ji Komise vymáhat. Důvěryhodnost Komise u pracujících lidí závisí na tom, zda budou splněny sliby, které dala, a zda budou mít hmatatelný dopad na jejich každodenní život.“
Zdroj: EOK