Počátky boje za ženská práva v 19. století
Po průmyslové revoluci se v mnoha částech světa prudce zhoršily pracovní podmínky dělníků a dělnic. Pracovaly dlouhé hodiny za minimální mzdu a bez jakékoli sociální ochrany či regulací v oblasti pracovních podmínek nebo bezpečnosti práce. Neexistovaly také žádné placené dovolené, nemocenské či důchody. A zejména tam, kde byli muži odváděni na vojnu či na frontu, zastávaly ženy často ty nejhůře placené a nejtěžší práce, aby byly schopné uživit své rodiny.
V 19. století se postupně začala formovat dělnická hnutí, která požadovala zlepšení pracovních podmínek, a ženy se stávaly čím dál hlasitější součástí těchto snah. Vedle ekonomických požadavků se brzy přidaly i politické cíle, jako bylo volební právo či právo na rovné zacházení. Ženy svůj požadavek na rovnoprávnost chápaly ekonomicky – pokud jako žena vykonávám stejnou práci jako muž, proč bych neměla mít nárok na stejná práva?
Rok 1908: Protest švadlen v New Yorku
Zásadním milníkem, který předznamenal vznik Mezinárodního dne žen, byl protest, který se konal 8. března 1908 v New Yorku. Přibližně 15 000 švadlen tehdy pochodovalo městem s požadavky na zkrácení pracovní doby, lepší mzdy a volební právo. Tento protest měl obrovský ohlas a stal se inspirací pro další ženská hnutí po celém světě.
V reakci na tyto události začala americká Socialistická strana v roce 1909 organizovat Národní den žen, který se poprvé slavil 28. února a měl připomínat boj žen za jejich práva.
Rok 1910: Návrh Clary Zetkin na mezinárodní oslavy
Zásadní zlom nastal v roce 1910 na Mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani, kde německá socialistka Clara Zetkin navrhla vytvoření Mezinárodního dne žen. Tento den měl být věnován boji za rovná práva, včetně volebního práva pro ženy. Návrh byl jednomyslně přijat zástupkyněmi ze 17 zemí, včetně prvních českých delegátek.
Zetkinová zdůrazňovala, že tento den by měl být společným bojem všech žen bez ohledu na národní hranice a měl by se slavit v různých zemích formou demonstrací a veřejných shromáždění.
Rok 1911: První Mezinárodní den žen
První oficiální oslavy Mezinárodního dne žen proběhly 19. března 1911 v několika evropských zemích – konkrétně v Německu, Rakousku, Dánsku a Švýcarsku. Miliony žen se zúčastnily shromáždění, na nichž požadovaly volební právo, právo na veřejné funkce, pracovní ochranu a rovnost v zaměstnání.
Tyto protesty měly významný dopad na politickou agendu v mnoha zemích a přispěly k posílení ženských právních nároků.
1917: Role Mezinárodního dne žen v ruské revoluci
Významný historický moment nastal v roce 1917 v Rusku. 8. března (podle juliánského kalendáře 23. února) uspořádaly petrohradské dělnice velkou stávku za chléb a mír, která byla reakcí na vyčerpávající podmínky během první světové války.
Tato stávka se rychle rozšířila a stala se počátkem únorové revoluce (neplést s bolševickou říjnovou revolucí), která vedla k abdikaci cara Mikuláše II. a pádu carského režimu.
MDŽ v Československu: Od první republiky po sametovou revoluci
V Československu se Mezinárodní den žen začal slavit již v 20. letech 20. století, zejména pod vlivem sociálně demokratických a komunistických organizací. Zásadním hybatelem ženské emancipace u nás byl ale prezident T. G. Masaryk a jeho dcera Alice. TGM ihned po vzniku republiky prosadil v novém státě ženské volební právo v plné míře. Společně se svou dcerou pak vždy zastával ženská práva a zrovnoprávnění žen ve všech aspektech společnosti. S tím šly ruku v ruce i prvorepublikové oslavy MDŽ: zaměřovaly se na práva žen v práci, rovný přístup k vzdělání a politickou účast.
Po roce 1948, kdy se moci chopila Komunistická strana Československa, se MDŽ stal oficiálním státním svátkem. Oslavy však často ztratily svůj původní emancipační charakter a proměnily se v formální akce, kde ženy dostávaly květiny (typicky karafiáty) a drobné dárky. Ačkoliv emancipace žen byla jakýmsi oficiálním ideologickým krédem minulého režimu, v komunistickém Československu de facto zanikla občanská společnost – a s ní i ženskoprávní a feministická hnutí. Ženy musely povinně nastoupit do práce a děti svěřit do péče státních institucí. A ačkoliv Československo mělo oproti západu pokrokovější legislativu týkající se třeba sexuálního násilí nebo práva na potrat, samotný význam svátku se vyprázdnil.
Tradice obdarovávat ženy květinou, zejména karafiátem, ale v české společnosti zůstala zakořeněná dodnes, ačkoliv ani po sametové revoluci se původní sociální význam svátku do jeho oslav nevrátil. Ba naopak. Kvůli jeho spojení s komunistickým režimem byl často kritizován a v roce 2004 byl oficiálně vyřazen ze seznamu významných dnů. Navzdory tomu mnoho organizací, zejména odborů a neziskových organizací, nadále zdůrazňuje jeho původní emancipační a sociální význam. V posledních letech můžeme sledovat určitou revizi přístupu k MDŽ, v jehož rámci se společnost znovu obrací k jeho historii a původnímu významu.
MDŽ ve světě a jeho současný význam
V roce 1977 Organizace spojených národů oficiálně uznala 8. březen jako Mezinárodní den žen a vyzvala členské státy k jeho oslavám. Dnes je MDŽ příležitostí připomínat historické úspěchy ženského hnutí, ale i výzvy, kterým ženy čelí v moderní společnosti. Navzdory pokroku zůstávají některá témata stále aktuální – mzdová nerovnost, genderová diskriminace, nedostatečné zastoupení žen v politice nebo boj proti násilí na ženách.
Proč je MDŽ stále důležitý?
Mezinárodní den žen není pouze symbolickým svátkem, ale připomínkou dlouhodobého boje za rovnost a spravedlnost. Připomíná nám, že práva, která dnes považujeme za samozřejmá, byla vydobyta tvrdou prací a že usilování o skutečnou rovnost je stále aktuální.
Oslava tohoto dne je nejen poděkováním ženám za jejich přínos společnosti, ale také výzvou k tomu, abychom neztratili ze zřetele hodnoty svobody, solidarity a lidské důstojnosti.