Zaprvé je třeba říct, že zákoník práce by se měl upravovat pouze v nejnutnějších případech a na základě široké shody, jak politické, tak se sociálními partnery a odbornou veřejností. Za nepřijatelný považujeme stav, kdy:
- jsou v průběhu dvou let vládou připravovány a schvalovány čtyři novely zákoníku práce, které významně zasahují do oblasti pracovněprávních vztahů způsobem,
- nejsou v legislativním procesu důsledně dodržovány zásady demokratické tvorby práva a legislativní zvyklosti zajišťující vysokou úroveň výsledné právní úpravy.
Zadruhé musíme mít na paměti, že vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem/zaměstnankyní není vztahem rovným – rozhodující postavení má zaměstnavatel, který je pánem základního pracovněprávního vztahu. Důležitým úkolem zákoníku práce je tuto nerovnost vyvažovat. Novela, kterou navrhuje vláda nejen, že tento úkol neplní, ale dělá přesný opak: nerovnost posiluje.
Ustanovení, proti kterým se vymezujeme
Ve svém stanovisku prezentujeme argumenty proti všem ustanovením, které považujeme za škodlivé. Zde shrneme několik z nich.
Prodloužení nejvyšší přípustné délky zkušební doby
Dosavadní délku zkušební doby (3 měsíce obecně a 6 měsíců u vedoucích zaměstnanců) považujeme za přiměřenou a dostatečnou jak z pohledu zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Zaměstnanci, kteří jsou na výdělku z pracovněprávního vztahu existenčně závislí, nemají zájem na jejím prodloužení, které současně prodlužuje i jejich nejistotu a má nepříznivé dopady na jejich soukromý a rodinný život.
Navíc zaměstnanci a zaměstnankyně ve zkušební době jsou v praxi často vyloučeni z nároku na benefity tzv. stabilizační povahy (například odměny za ekonomické výsledky, příspěvky na doplňkové penzijní spoření, delší dovolená). Prodloužení zkušební doby by tak oddálilo právo zaměstnanců na tyto benefity.
Návrat z mateřské/rodičovské dovolené
Požadujeme, aby zaměstnavatel měl povinnost zařadit zaměstnankyni/zaměstnance na jejich původní práci a pracoviště po návratu z rodičovské dovolené přede dnem, kdy dítě dosáhne věku 3 let. MPSV navrhuje, aby tato záruka platila pouze do 2 let věku dítěte, což podle nás není dostatečné, jelikož rodičovskou dovolenou lze čerpat až 3 roky. Prodloužení povinnosti zaměstnavatele o 1 rok navíc (do 3 let věku dítěte) by rodičům poskytlo jistotu, že péčí o dítě neztratí svoji původní práci.
Zkrácení výpovědní doby
Nesouhlasíme se zkrácením výpovědní doby ze 2 měsíců na 1 měsíc, jak MPSV navrhuje u vybraných výpovědních důvodů. Postupné krácení ochrany zaměstnanců nesmíme dopustit.
Dále nesouhlasíme ani se změnou způsobu počítání času u výpovědi. Aktuálně začíná výpovědní doba prvním dnem následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi. Podle předloženého návrhu novely tomu má být jinak, „výpovědní doba má začít dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně“.
Prolomení zákazu výkonu stejně druhově vymezené práce v základním pracovněprávním vztahu
Považujeme za nepřijatelné prolomit zásadu zákazu výkonu stejně druhově vymezené práce v základním pracovněprávním vztahu připuštěním dalšího právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti na dobu čerpání rodičovské dovolené.
Připuštění výkonu stejného druhu práce na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr může tyto zaměstnance zbytečně poškodit v tom, že zaměstnanci pracující na DPP nebo DPČ jsou v praxi často vyloučeni z čerpání benefitů obdobně jako zaměstnanci v tzv. mimoevidenčním stavu (mj. zaměstnanci na rodičovské dovolené). Navíc rozsah práce, kterou lze konat na základě dohod, je omezen a v praxi může docházet k situacím, že po zaměstnancích bude požadována práce ve vyšším rozsahu, která jim nebude vykázána ani zaplacena.
Zkrácení doby odpočinku až na 6 hodin
Dle stávajícího zákoníku práce má zaměstnavatel povinnost poskytnout zaměstnanci nepřetržitý denní odpočinek v trvání alespoň 11 hodin. V několika případech může být odpočinek zkrácen až na 8 hodin. Předkládaná novela zákoníku práce navrhuje tuto dobu ještě víc zkrátit, a to na 6 hodin. Taková změna představuje výrazné zhoršení ochrany zaměstnance. Nebere v úvahu, že zaměstnanec nestráví těchto 6 hodin spánkem, ale také cestou na místo a z místa události, základní hygienou a stravováním. Ve skutečnosti tak jde o zkrácení doby odpočinku v uvedených případech až na cca 4,5 hodiny.