Globální index práv 2024 Mezinárodní odborové konfederace poskytuje znepokojivý pohled na práva pracujících po celém světě. Zpráva, kterou MEOK zveřejňuje již jedenáctým rokem, zachycuje rostoucí snahy vlád a firem omezovat základní práva a svobody pracujících. Téměř v devíti z deseti zemí bylo porušováno právo na stávku a přibližně v osmi z deseti zemí bylo pracujícím upíráno právo na kolektivní vyjednávání. Alarmující je, že 49 % států neoprávněně zatýkalo nebo zadržovalo členy odborů, což je oproti 46 % v roce 2023 zvýšení.
Zpráva identifikuje 10 nejhorších zemí pro pracující v roce 2024. Těmi jsou Bangladéš, Bělorusko, Ekvádor, Egypt, Svazijsko, Guatemala, Myanmar, Filipíny, Tunisko a Turecko. Z regionálního hlediska jsou na tom s ohledem na práva pracujících nejhůře země Blízkého východu a severní Afriky, dále pak Asie, Tichomoří a Afrika. Amerika, ačkoli dosáhla lepšího průměrného hodnocení, zůstala nejsmrtelnějším regionem pro pracující a odboráře – v letech 2023–2024 zde bylo zaznamenáno 16 vražd.
Evropa
Evropa, která je tradičně považována za baštu práv pracujících, zaznamenala v posledních letech znepokojivý úpadek. Průměrné hodnocení regionu v globálním indexu práv se v uplynulém roce zhoršilo z 2,56 na 2,73, čímž pokračovalo dlouhodobé zhoršování z 1,84 v roce 2014. Tento trend svědčí o aktivní erozi evropského sociálního modelu „zaměřeného na pracující“ ze strany vlád i firem.
K tomuto poklesu přispělo několik zemí. Například ve Francii došlo k výraznému potlačení protestů proti důchodovým reformám, kdy policie násilně zasahovala proti demonstracím. Také v Belgii došlo ke kriminalizaci stávek, což odráží širší trend, kdy vlády omezují možnost zaměstnanců kolektivně vyjadřovat své znepokojení.
Ani severské země, které byly dlouho obdivovány pro svou silnou sociální demokracii, nebyly vůči těmto změnám imunní. Hodnocení Finska spadlo z nejvyšší příčky kvůli návrhům reforem pravicové koaliční vlády, které by vážně narušily práva pracujících a občanská práva. Ve Švédsku vypukl vysoce medializovaný spor, když společnost Tesla odmítla zahájit kolektivní vyjednávání s odborovým svazem IF Metall, což vedlo ke stávce a solidaritě odborů v celé Skandinávii.
I Spojené království zaznamenalo svoji porci pracovněprávních konfliktů, když se k omezení nebo zákazu stávek používala příliš široká definice základních služeb. To se dotklo různých odvětví, od zdravotnictví po dopravu, a omezilo možnost pracujících vyjednávat o lepších podmínkách.
Ve východní Evropě země jako Maďarsko a Moldavsko používají podobnou taktiku k omezení stávek, zejména v odvětvích považovaných za klíčové. V Polsku se objevily případy zasahování zaměstnavatelů do odborových voleb, zatímco v Severní Makedonii se objevily zprávy o vytváření „žlutých odborů“, které mají oslabit skutečné zastoupení zaměstnanců.
Pozitivnější výjimkou je, že Rumunsko zlepšilo své hodnocení, neboť vláda obnovila některá základní, všeobecná práva. Bylo rozšířeno právo na stávku a kolektivní vyjednávání je nyní povinné v podnicích s více než 10 zaměstnanci.
Uvedený vývoj v celé Evropě poukazuje na znepokojivý trend oslabování práv pracujících, a to i v regionech, které jsou historicky známé silnou pracovněprávní ochranou. Tato situace jen podtrhuje potřebu pokračovat v ostražitosti a prosazování zachování a zlepšení práv pracujících na celém kontinentu.
