Jednou z klíčových charakteristik technologické změny je její nepředvídatelnost. Nejsme schopni predikovat, jak se bude situace v budoucnu vyvíjet, a to ani v relativně krátkém horizontu několika málo let. Na vzdělávací proces je proto nutné hledět z perspektivy celoživotního učení a nehledat odpovědi na současné výzvy nutně jen v počátečním vzdělávání, ale své síly musíme napnout také k dalšímu vzdělávání. To je aktuální pro bezmála 4 mil. dospělých zaměstnanců a zaměstnankyň v České republice, kteří jsou nyní na trhu práce. Je proto nutné hledat v rámci sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání společný směr pro rozvoj dovedností v celoživotní perspektivě. Je záhodno nastartovat debatu o podobě systému dalšího profesního vzdělávání, který bude orientován na člověka a pomůže lidem s jejich zaměstnatelností v perspektivě jejich celého produktivního života.
Koncept dalšího vzdělávání nemůže být omezen pouze na osoby těžce uplatnitelné na trhu práce, ale musí se stát součástí celoživotního učení se nás všech. Je zapotřebí stimulovat poptávku po dalším vzdělávání a motivovat jedince, dostatečně je informovat o možnostech a výhodách zvyšování kvalifikace. Lidé musejí získávat nové pohledy a postoje. Vnímat možnosti a hodnoty, které uznávají potřebu neustálého posouvání svých znalostí a dovedností. Úkolem sociálních partnerů bude vytvořit v pracujících pocit nového vnímání své identity jako aktivních studentů. Další vzdělávání proto nebude jen jakousi výjimečnou krizovou intervencí pro momentální potřeby trhu práce, ale zcela přirozenou součástí vzdělávací dráhy každého z nás.
